Odhalení pamětní desky 11.9.2020
Slavnostní odhalení pamětní desky k 80.výročí úmrtí četaře - Stg. Royal Air Force Karla Kunky z Oslavan proběhne v pátek 11.9.2020 ve 14h u budovy Základní umělecké školy v Oslavanech ku příležitosti XXII. Oslavanských hisrorických slavností.
A kdo to vlastně byl Karel Kunka?
Byl prvním oslavanským občanem padlým v boji s německým nepřítelem. Svůj mladý život obětoval pro svobodu budoucích generací a neustále nosil v srdci své Oslavany.
Jeho křídla se zlomila a jako mnoho jeho dalších spolubojovníků nedoletěl.
Níže část příběhu jeho života. Myslím, že mnozí o tomto osudu svého spoluobčana ani netušíte. Je to trošku delší čtení, ale věřím, že zajímavé.
Osudná noc Karla Kunky nad Německem – září 1940
Oslavanský rodák Karel Kunka se narodil v Oslavanech 27. 7. 1913. Po útěku z protektorátu se dostal strastiplnou cestou do Velké Británie, kde poté bojoval v řadách 311. československé bombardovací perutě jako palubní telegrafista v hodnosti četaře – Sgt. Jako člen posádky nadporučíka Trojáčka se zúčastnil historicky prvního náletu 311. bombardovací perutě na Berlín. Nálet byl proveden 23. září 1940 společně se třemi stroji Wellington 311. československé perutě. Osádku Welingtonu KX – E jako Eddie, L7788 tvořili: velitel K. Trojáček, druhý pilot A. Zábrš, navigátor Z. Procházka, radiotelegrafista Karel Kunka a střelci. V. Kilián a F. Knotek.
Jejich letoun byl nepřátelskou palbou nad cílem značně poškozen a pro poruchu motorů byli při zpáteční cestě nuceni přistát nouzově v Nizozemí.
Byla to první československá osádka letounu, kterou čekalo zajetí. Po nouzovém přistání urychleně opustili místo přistání a ve dvou skupinách se snažili Němcům uniknout. Byli však obklíčeni. Karel Kunka raději než zajetí volil dobrovolně smrt výstřelem ze signální pistole, skonal 25. 9. 1940 v nemocnici v Haagu.
Ostatní členové posádky v zajetí válku přežili. Karel Kunka je pohřben na hřbitově General Cemetry/Alleid v Haagu v Nizozemí v hrobě 111(3)-56. Je vzpomenut v čestné knize padlých v bitvě o Británii v kapli Westminsterského opatství. Jeho jméno je uvedeno mezi oběťmi nacismu na pamětní desce umístěné na Městském úřadu Oslavany. Rozkazem ministra obrany ČSFR č. 0103 byl jmenován s účinností od 1. 6. 1991 do hodnosti podplukovníka in memoriam.
Karel Kunka byl prvním oslavanským občanem padlým v boji s německým nepřítelem. Svůj mladý život obětoval pro svobodu budoucích generací a neustále nosil v srdci své Oslavany.
Jeho křídla se zlomila a jako mnoho jeho dalších spolubojovníků nedoletěl. Je třeba vyzdvihnout výjimečnost tohoto oslavanského občana a vzdát čest jeho památce…
Výňatek z knihy pana Petra Radosty z knihy Noci nad Německem v kapitole „Září 1940“ popisuje poslední operační let oslavanského občana, příslušníka 311. bombardovací perutě, seržanta stg. Karla Kunky:
23. září byl krásný podzimní den. Tři Wellingtony čekaly na stojánkách připravené k večernímu operačnímu letu bombardovat hlavní město hitlerovského Německa, Berlín! K operačnímu letu byly vybrány tři zkušené posádky ze základny East Wretham. Nadporučík Trojáček se svou posádkou byl mezi nimi. Velitel letounu KX- E jako Eddie, Trojáček patřil mezi nejosvědčenější piloty-důstojníky a jeho palubní telegrafista seržant Karel Kunka absolvoval spojařský kurs jako jeden z nejlepších u perutě.
Až doposud RAF podnikla pouze dva útoky na Berlín. V roce 1940 byl nálet na Berlín nejdelší tratí, kterou se odvážilo RAF riskovat při útocích na Německo, cesta nad Berlín a zpět měřila téměř tisíc mil a trvala přes osm hodin letu. Berlín byl jedním z nejsilněji bráněných cílů v říši. Kolem města bylo na pět set kanónů flaku nejtěžšího kalibru 105 a 126 mm s vertikální nosností 8-9 km, na tisíc standardních kanónů 88 mm flaku rozestavěných kolem města v kruhu o poloměru 25 km. Velkorážních kulometů ráže 20 mm bylo několik tisíc a k nim přibyly skoro dva tisíce rychlopalných kanónů ráže 37 mm a 45 mm s donosností 4 km. Světlomety byly soustředěny po padesáti kusech v jednom kuželu. Navíc v cestě bombardérům stálo dobře bráněné francouzské pobřeží se silnou protiletadlovou obranou organizovaná v Kammhuberově linii s nočními stíhači. Cestou očekávaly letce i překážky přírodní, proti kterým tehdy nebyla ochrana. Bouře sníh, krupobití, ale zejména námraza ve své nejnebezpečnější formě, jako ledovka, která letoun neúměrně zatěžovala a měnila jeho aerodynamické vlastnosti .
Za takovýchto podmínek začínala 311. peruť létat nad Německo.
Nad Wrethamem se začínalo šeřit. Předletová příprava byla skončena. Wellington KX-E jako Eddie s motory naplno otevřenými se rozjíždí po startovací dráze. Seržant Karel Kunka naposled hlásí pozemní stanici přelet pobřeží, příště se ohlásí, až dobombardují, nebo když se dostanou do nesnází. Protiletadlovou obranou na evropském pobřeží proletěli bez nehody. Po čtyřech hodinách letu se těžký Wellington přibližuje k cíli, kde střelba nabývá každým okamžikem na zuřivosti. Nastává opravdové peklo. Granáty explodují v těsné blízkosti stroje, některé z nich odhodí bombardér o několik metrů. Bomby odhozeny, na fotografování není čas, ani pomyšlení, dole běsní otevřený jícen sopky. Celá posádka cítí ulehčení. Nyní rychle pryč z pekla, před osádkou je ještě dlouhá cesta plná nebezpečí. Kolem neustále explodují granáty flaku. Letoun se náhle otřese od granátu, který vybuchl příliš blízko. V zadní části trupu se nachází velká díra, levý motor začíná selhávat. Ohlašují na základnu, že byli zasaženi a levý motor nefunguje. Welington pokračuje domů pouze na pravý motor s levou vrtulí do praporu. Po dalších dvaceti minutách vysazuje i pravý motor. „Kapitán rádiu! Podej zprávu, že budeme muset nouzově přistát v Holandsku. Pozdravuj kluky!“
Letoun bez fungujících motorů se rychle blížil k zemi. Dopad na zem nebyl tak hrozný, pole je rozmoklé a letci měli vcelku štěstí. Poškozený letoun konečně zastavuje na místě a všech šest členů posádky stroj urychleně opouští. Ničí dokumenty a Kunka se pokouší raketou ze signální pistole zapálit letoun, déšť jeho snahu však zmaří. Šest mužů opouští místo nouzového přistání. Je jasné, že skupina šesti lidí má mizivou naději uniknout pronásledovatelům, kteří po nich začnou intenzivně pátrat. Rozdělí se, první skupinu Kilián, Procházka, Trojáček už v ranních hodinách holandská policie předává německým okupačním úřadům. Druhá skupina má o jeden den štěstí více. Zábrš, Knotek a Kunka se ukryli ve staré lodi a přečkali zde celý den. Večer úkryt opustili a vydali se k pobřeží, kolem třetí ráno se schovávají v opuštěném domu na pobřeží kanálu, kde vysílením usnou. Kolem osmé ráno je probouzí štěkot psů, jsou obklíčeni policií a německými vojáky. Po krátké poradě došli k názoru, že nemají prostředky k obraně. Zábrš a Knotek vyšli ven. Kunka odmítl s nimi vyjít, odmítl se vzdát a zůstal ukryt v seně na půdě domku. Němečtí vojáci začali domek prohledávat. Seržant Kunka vystřelil ze signální pistole, seno vzplálo a hořící náboj vyletěl ven směrem k němcům. Policisté a požárníci vynesli těžce raněného Karla Kunku ven. Byl převezen do nemocnice, kde ve večerních hodinách zemřel.
Druhý den 27. září byl pochován v Comol Burian Ground - St. Gravenhage. Na prostém kříži je datum 25. září 1940. Karel Kunka byl prvním padlým příslušníkem 311. bombardovací perutě v boji s nepřítelem. Statečný palubní telegrafista volil raději smrt než potupné zajetí.
Pět zbývajících československých letců bylo převezeno do sběrného zajateckého tábora Dulag Luft I u Frankfurtu nad Mohanem a odtud do Berlína. Byli prvními Čechoslováky, které se němcům podařilo zajmout. Pro Čechy navíc neplatil statut válečných zajatců, oni byli protektorátními občany, a pozvedli ruku proti samotnému vůdci. Začalo jejich putování po německých zajateckých táborech a věznicích. Všichni se však dočkali konce války a byli osvobozeni americkou armádou v pevnosti Colditz.
Literatura: Loucký F., Mnozí nedoletěli, Praha 1989 Radosta P., Noci nad Německem , Praha 1990, archiv
